Už téměř třicet let si 22. března připomínáme Světový den vody. Každý rok se touto dobou dozvíme od odborníků, kolik lidí na světě nemá zaručený přístup k pitné nebo alespoň bezpečné vodě. Je to hrozivé a těžko představitelné číslo – více jak 2 miliardy. Ale v poslední době se stále častěji ptáme, do jaké míry se sucho a případný nedostatek vody dotkne i nás. Pokud tedy nepatříme k těm, kterým se již ztratila vody ze studny.
Jak je to s veřejnými vodovody? Můžeme se spolehnout, že z nich poteče voda? Není na to jednoduchá odpověď. Záleží na tom, o jaký vodovod se jedná. Pokud je voda rozváděna z místního zdroje na malé obci, pak jistotu spotřebitelé nemají. Když je ale vodovod napojen na větší vodárenskou síť, není zpravidla důvod k obavám. Díky propojení vodárenských systémů si mohou vodovody vzájemně vypomáhat v případě, že se v některých zdrojích nedostává vody. To je i případ Berounska a Hořovicka, tedy vodovodů ve správě VAK Beroun.
Co ale se studnami? Řešení není jednoduché, navíc vlivem klimatických změn bude jen hůř. Jediným lékem je zadržení vody v krajině. To ale nemůžeme udělat jinak než změnou hospodaření na zemědělské a lesnické půdě. Stavby nádrží nedoplní vodu do studen na vesnicích. Je potřeba zlepšit kvalitu půdy, zmenšit rozlehlé lány vytvořením remízků, hájků, rybníčků a mokřadů, změnit smrkové plantáže na přirozený les.
Tak si nejen 22. března, až si natočíte sklenici vody, uvědomte, jakou máte výhodu. Že vám teče pitná voda, že pro ni nemusíte kilometry daleko a že ta sklenice vody vás vyšla přesně na 1 haléř.
